Vláďa vyrazil z Brna 22.11. 2006 a pobyl například v Turecku, Iránu, Pákistánu, Indii a Nepálu. Zpátky se vrátil 20.9. 2007, tato stránka je o jeho pouti.
V externí fotogalerii Picasa Web Album jsou komplet fotky od Vládi a tady je jen pár slov o cestě fotek na tyto stránky a taky poslední naše předodjezdové fotky.
Fanklub je reakce Vláďových fanoušků na Lukášův příspěvek v diskuzi z 28.11.
Od Evy T. a Gáby ze skupiny Arnika mám písničku pro Vláďu i ostatní návštěvníky. Dámy, díky moc :-).
Můžete též shlédnout moc pěkné vánoční a velikonoční přání od rodiny Vinarských.
Zápisky
- aneb to, nač všichni čekámeNo ja krome toho, ze velmi dekuju Zdenkovi za zprovozneni a udrzbu vkladam prvni co se deje:
Turecko
Po pekne prochcanem dni v Sofii, kdy jsem dokupoval zbyle veci co jsem doma nestihl/zapomnel koupit jsem dneska rano dojel do uzasne slunneho istanbulu plneho kocek (4 i 2 koncetiny), veseleho hluku, vyvalenych chlapku na stolickach pred cajovnami a tak dale, vsak to znate. Prozatim se stiham jenom povalovat po mesitach a nahlizet do starejch drevenejch baraku, co jsou na spadnuti a spolu s desitkami turistu fotit sultanahmet mesitu v zapadajicim slunci.
V pondeli vyrazim do Teheranu a pak to zacne, jsem fazne zvedav. Jo a teda jeste jednou a tisickrat diky za paradni party a dary a slzy, protoze co vsechno si clovek neuvedomi dokud to ma.
Irán
No skoro lituju ze jsem nejel z istanbulu hned do teheranu, protoze nalada a ceny jsou paradni, moje farsi sice nulove, ale dostatek usmevu zaridi vse. Jsem v levnym hostelu s lidmi co prave prijeli odtamtud kam jedu, takze uz ani nemam strach jak v pakistanu bude. Vsichni donekonecna opakujou: the best people in the world. Vcera jsem navstivil naseho znameho vyrobce outdoorovych potreb mistra Sarvandiho, ktery ac si stezuje na krizi se presunul do lepsich, vetsich prostor, moc moc supr pan.
Dneska planuju vylezt na Torcal (vrchol hned u tehranu) abych se vyhnul smogu a trochu protahl sve zdrevenele udy z autobusu. Zitra to beru smerem na Zahedan a pak uz pakistan, zeme kde je levno a pres noc snad nemrzne tak moc jak tady. Jo a mimochodem, situace v afghanistanu neni zdaleka tak zla jak se zda(krome medializovane cesty Kabul Herat odkud pochazi drtiva vetsina smrtaku) a kazdopadne pry worth visiting!!
Takze dnes odpol. se vydavam do zeme zaslibene. Vcera jsem se skvele aklimatizoval na himalaje: par stupnu pod nulou, tenisky, patnact cisel snehu, doopravdy zajimavy, nechapu jak to serpove vydrzej.
Pákistán
No takze se toho udalo od posledne docela hodne, pocinaje noclehem v zahedanu kde si chlapika s kterym jsem pil caj odvedla policie, ranni eskorty na stanoviste taxsiku ozbrojenci atd. No ale to neni podstatny, hlavni je, ze pakistan je uplne jiny kafe (teda spis caj, s mlikem, korenim a spoustou cukru). Motocyklu ubylo, ale zato je vsude spousta osliky tazenych dvoukolaku, riks a kol obsazenych tak dvema, trema lidma. Vubec je zrejme lidi prilis mnoho, takze bezny zpusob vyroby sterku jsou pakistanci s kladivkem drepici na hromade vetsich kamenu, ktera se pomalu meni v mensi.
Quetta je prvni velky mesto kam se clovek po deseti hodinach drkotani busem clovek dostane, spinava zadne velke mesity nic, zato obliceje neuveritelny, dlouhy vousy, turbany, ostre rezany rysy, mazec. Obyvana vetsinou pastuny (pathans), baluci a sem tam nejaci uzbeci posedvaj na namesti pred sebou krompac a lopatu a cekaj nez si je nekdo najme na pozemni prace. Po ceste jsem potkal jednoho polaka, ktery jede na kole do indie a prekecal ho, ze cesta pousti je nuda, ze bus je lepsi a tak v quette zevluju s nim, popijime caj, ja otestoval mistni produkt, ktery se vklada mezi zuby a horni ret, paklik za 1 kc, ale nic moc, lepsi je poznavat pakistan ve strizlivem stavu.
Po 3 dnech v quette se presunujeme vlakem do Sukkuru, kde jsme v 10 vecer, jime, hledame misto na ubytovani, nakonec spime u jednoho chlapika v chatrci na brehu indu,kolem treti v noci je mi spatne a pak uz to bere rychly spad.. Nastesti je muj kolega znacne odolnejsi a tak to nejak zvladame, par hodin v sukkurskym spitale a ulevi se mi. Odpoledne uz travim v hotelu ponoren do snu a dnes rano jsem cily skoro jako rybka.
Je tady krasne teplo (cca 20) a tak se uz bude dat spat velku, zitra ci pozitri se loucim s polakem a mirim po zapadnim brehu indu dolu k vykopavkam a kirthar narodnimu parku abych se dostal dal od lidi, kteri jsou hodni a zvedavi az moc.
Omlouvam se za to ze moc nepisu, ale ono pripojeni zde nebyva zrovna nejlepsi a cekat 20 minut na otevreni mailu bezne.
Ve strucnosti tedy: po poradnem nekolikadennim protazeni utrob pakistanskymi mokroorganismy jsem se spolu s polskym kolegou cyklistou zotavil v sukkurskem hotelu. Zpestrenim naseho vetsinou lehaveho pobytu byla starost mistnich uradu o nasi bezpecnost. Extremne otravna zalezitost dvakrat denne se nas ptali co je nas plan delat a od 5 od vecera sede v recepci vojak s puskou ktery nas dustojne doporovazel do 15 metru vzdalene lekarny koupit si balenou vodu. Pres den jsme se potloukali, kde jsme chteli a vazne o chudobe nemame v evrope ani poneti bych rekl.. Oni zase nemaji poneti o hygiene, kanalizace vede kanalem kolem cesty a vyteka na ni, v hromadach odpadku se pasou kravy, psi vytahujou igelitovy sacky ve kterych citi krev, vrany do toho krakaj, a kazdou chvili prileti do toho micek, protoze decka hrajou kriket everywhere…
Tak tedy polak Martin se nenapadne vytratil smerem na Lahore [jinak by ho doprovazely dve policejni auta aby byl save]. Ja s zaludkem krapet na vode jsem se vydal smerem do mestecka jmenem Larkana. Zde po uspesnem nakupu moskytiery hledam hotel, vsude se na me podivaji a pak reknou ze je full. Jedine kde full neni to zase stoji pekelny penize. Ve chvili, kdy uz zacinam propadat lehke hysterii potkavam kluka s knizkou chemie pod pazdi a po zapojeni dalsich dvou lidi a motocyklu se ocitam na studentske ubytovne, hura! Vsichni studentici tady jsou chudi vesnicani z okolnich vesnic, maji na pokojich padesatikilovy pytle s moukou, dva zachodky premenili na kurniky apod. Vypada to vsak ze prave kvuliva tomu jsou poradne motivovani studovat a porad nosi dalsi knihy, prichazi dalsi pratele atd. Atp.
Dalsi den se vydavam do vesnicky moenjodaro za vykopavkami, kde na me ze vseho nejvic zapusopbi rozdil mezi pakistanskym a cizineckym vstupnym [20x] ale kdyz uz se clovek kodrca tricet kilaku tak co nadelam. Krajina kterou jdu cas cesty zpatky je placata jako tac, rozdelena na ctverce plne ryze, vody, buvolu, palem, cukrove trtiny a baracky uplacane z hliny [nebo proste jenom ze slamy]. Nad zatopenymi ctverci [rybi farmy] posedavaji hladove volavky. Pekna idyla, do toho zapadajici slunce nad palmami, muezzini, parada. Ale dostat se zpatky do larkany uz neni tak snadne, prvnich par kilometru stojim na zadnim narazniku dodavky nez se vmacknu dovnitr a pak uz je dobre. Vecer mi kluci ukazuji mesto [tma chaos] a z dalky bordel kam si nemuzou dovolit chodit za holkama [celych 30 Kc] a tak chodi nekdy za hidzrama [intersex] za 10Kc. No dost se mi navaluje kdyz to slysim. Vecer nasleduje koranova prednaska a debata o vsem moznym. Sokovani borci se pak ode me dozvidaji ze v evrope se sex neprovozuje otevrene na ulici prede vsema, ale v soukromi a nevericne krouti hlavou. Boze co za filmy jsou importovany ze zapadu sem, ze maj tyhle napady! Dnes dopoledne navstevuju mistni knihovnu, ktera na to, ze ve meste neni dohromady nic je fakt dobra!
Preju pekne a pohodove atd. z mesta Hyderabad a moc moc diky za super foto, vypada to ze se party vydarila, nejak me zacinate lidi chybet!!
Dari se mi dobre (az na policii viz nize), taky proto, ze se mi konecne se pred dvema dny podarilo vylezt na prvni kopec a uplne uzasne se znavit chozenim po opevneni ranikot a zroven vystrachovat me hostitele (osadku policejniho checkpointu), kteri kdyz jsem se po trech hodkach nevracel vyslali nejvetsiho brichace aby me nekde v tech kopcich nasel:) Ne nebyla to sranda spis naopak a ja je poradne odprosil. Skvele me hostili a naucil jsem se hrat karty (tas) po pakistansku. (jedinym rubem hosteni bylo, ze na vareni a piti pouzivaji vodu z betonoveho bazenku ktery jednou za par dni doplnuje kropici vuz naplneny vodou z reky indus a muj zaludek mi dava svou nespokojenost znat)
Vcera me nalozili do auta k inzenyrovi co v ranikotu stavi most a hupsy dupsy uz jsem v hyderabadu. Ovsem hledani hotelu je nightmare (ano noc uz doopravdy klepe na dvere), mezitim ve meste vypadava proud a precpane ulicky plne velbloudu, motocyklovy riks, oslich karek a cyklistu se hali na nakou dobu do tmy.. Hotely me odmitaji, cizince neberou. Jedine hotely co maji odpovidajici security (chlapek se samopalem na recepci) jsou asi tak desetkrat drazsi nez co jsem ochoten zaplatit.
Nakonec ve jmenu hesla "problemy policejnich narizeni at resi policie" jdu na stanici, odvazi me k poutnimu mistu (lide zpivaji a rozhazuji platky ruzi) kde tri hodiny vymyslim jak se co nejlip schoulit do plastikovyho kresilka a zabalit se do satku jmenem ajrak ( cca 2.2x1.5m), ktery zde vsichni nosi (i ja) aby mi nebyla zima. Pak dalsi stanice a pak specialni oficir pro foreign affairs (konecne nekdo kdo mluvi anglicky), ktery me ve vysledku po sesti hodinach usazuje zdarma v hotelu.Jeste prezit dalsi navsteva dalsiho policejniho utvaru (znovu odkud kam a proc a pasport a zenaty a nezenaty a kolik let a caje se napit) a konecne jdu spat.
Jenze ouha rano zase eskorta a uz me to fakt nebavi, pouzivam ten nejvic radikalni rozkazovaci zpusob mluvy co v urdu je (3 stupne celkem) a konecne koncim na nadrazi, na prohlidku hyderabadu ve spolecnosti policisty s vlasy a vousy obarvenymi henou na cerveno a stale plivajiciho zelene sliny (i zde tak ctvrtka obyvatelstva cuca nasuar-cosi na zpusob hasise, zbytek betel a plivou sliny zase cerveny, nekdo tabak a jejich sliny jsou pak hnedy, uplny raj pro moji maminku:) fakt nestojim.
V deset vecer dnes snad konecne vypadnu na sever, kde je turisticteji a bez policistu. A hlavne hory! Ranikotske kopce me navnadily, jenze zaprve tam neni zadna voda a pry nejaci lumpove (daku-loupeznik, chor-zlodej) obcas zlobi policisty a tak je pohyb nemozny.
Takze jeste jednou mejte se vseci moc krasne a precpete si za me briska sladkym, tady je sice sladkosti (a jak Zdenku dobrych:) hafo, ale prumerny pocet deset much na kostku cukrovi me v konzumaci brzdi:)
Hm, muj pobyt v pakistanu se blizi ke konci tak bych mel mozna zacit rekapitulovat nebo neco takovyho. Nicmene jsem mel v minulych dnech dost casu k tomu podobne veci delat a tak se k tomu uz nehodlam vracet.
Moje naivni predstava o tom, jak brazdim kopce obklopujici udoli swat, totiz shorela jako hadr namocenej v oleji. Do hor jsem sice dojel, ale na to ze by se clovek sebral jen tak se sel jsou moc moc spicaty. A tam kde se trekuje je tak metrik snehu (pry uz jsem tam nejel). (Mozna ze mistni by to zvladli, otuzujou se totiz uz od utleho mladi a videt decka behat bosky po kamenech zamrzleho potucku neni zas az takovy unikat.)
Navic se hned prvni den pri sestupu z maleho kopecku co jsem zdolal se motam jako ozrala a vsecko me boli.. Podarilo se mi totiz onemocnet a tak jsem stravil skoro tyden stridave ve velice studenem pokoji (topeni nevedou) nebo na zidli na verande zachumlanej do spacaku na slunicku, uplnej prvorepublikovej tuberkulozni pacient v horskem sanatoriu:) Trochu jsem sice okolni kopce pochodil, ale nejvic jsem praktikoval okruh: stanek s ovocem, kebabarna, cajovna. Krome toho protoze fakt nebylo co delat jsem zacal prozkoumavat sve fyzikalni znalosti a zjistil, ze je to vazne bida. Jo a jeste k tomu jsem ztratil mobil takze se ma nalada obcas pohybovala kolem bodu mrazu. No super, kazdopadne je to moc pekne misto a ja se vratim!!
Nasledoval uz bezteplotni presun do Rawalpindi a ted zevluji v Lahore. Maji skvele zasobene bookshopy z druhe ruky takze mam lonely planet na indii a myslim ze mi pet mesicu stacit asi nebude. Lahore je pekny mesto, srumec, stary mesity a zensky tu i vlasy odhalujou a treba se cloveku podivaj do oci, coz je vskutku uniqe. Jo a bylo mi receno, ze ve zlatem chramu (sikhsky chram) funguje langar (spolecne jidlo zdrama pro prichozi-mimochodem ani muslimum neni tento koncept cizi) a prenocovani zdarma tak to asi dnes ci zitra vyzkousim.
Indie
prechod z pakistanu do indie zcela bez problemu, ale uz tesne za hranici se projevuje na co vetsina cestovatelu nadava, cykloriksak neomalene pozaduje 30 rupii za sest kilometru, no nakonec se dostavam na sedm, ale jak zjistuji, kdyz plati i ti dva chlapici co prisedli padesat metru po me, normalni cena je ctyri. S vecerem jsem v zlatem chramu v armistaru, kde poutnici spi a ji pouze za prispevek, ktery si zvoli. Nacpavam se langarem, potom se ucastnim umyvani nadobi a pak konecne jdu obhlidnout proslaveny chram. moc moc pekne,jako na fotkach, sedam si dovnitr, posloucham asi tak dve hodky zpevy a uplne ujizdim na bozi pritomnosti:) Potom guru sahiba (knihu co uctivaj) odnesou s velkym humbukem do chramu na 'pevnine' do postylky spat a ja se vydavam na drobnou prohlidku nocniho amristaru a jdu na kute taky. Dalsi dva dny v amristaru jen tak zevluju, prochazim mesto (shanim detailni mapy na chozeni po himalaji, total hopless) navstevuji dalsi vyznamny tentokrat hinduisticky chram, ktery ma ale uplne stejny design jako chram zlaty, takze po pruchodu branou mam pocit velmi silneho de javu (ci jak se to pise).
Krome chramu ale v amristaru neni nic moc, zato potkavam prvniho cecha na sve ceste. Takova radost mluvit konecne rodnym jazykem! Michal je nastesti chlapik znacne pohodovy, takze me v posledni dobe rostouci pocit osameni ustupuje. Jedno odpoledne potkavam starsiho doktora, ktery je zaroven astrolog (mozna ze v indii ne az tak nezvykla kombinace) a travims nim uplne paradni odpoledne az me z te porce hindi vecer brni hlava. Po vecernim langaru asi hodinu ci mozna jeste dyl jen tak krouzim kolem chramu po koberci, ktery aspon trosku izoluje od pekelne studenyho mramoru a teprv ted mi dochazi ze tohle je INDIE o ktere jsem cetl a snil a ted tady jsem, neuveritelny.. Jo a mimochodem, podlaha je nadherne dlazdena mramorem a jinymi barevnymi kameny. Kazdych pet sest metru jiny geometricky vzor (a obcas pekne komplikovany) takze si muze clovek hlavu upremyslet jakou ma bazi (nejmensi vzor kterym lze vyplnit cely prostor). Super, misto ma atmosferu pohody, spolecnyho vlastnictvi cele te veci a tak nevynucene pracovni(nektera krouzici rodina se zastavi a chvili cisti oranzovymi hadriky branu a pak zase krouzi dal, zenska umyva misky na vodu a deti hrajou na schovku mezi sloupy podloubi opodal spi na kusu a pod kusem hadru poutnici atd. atp.).
Protoze jsem dychtiv dalsich spiritualnich prozitku odjizdim jeste s jednim korejcem (takova 19 leta nerizena strela co neustale vymaha na ridici at ho pusti na strechu,lec neuspesne) a francouzkou studentkou historie do dharmasaly. Po sedmi hodinach drkotani nejdriv rovinou a potom poradne strmymi kopci jsme tam, jeste si nenechat nalhat taxikari ze vecer zadne autobusy do Mac Leod Ganj (misto kde je dalajlamova residence a vuibec vsechno) vecer nejezdi, dve hodky si pockat na bus a jsme tady.
No a zde je to same cervene roucho, lide se sikmyma ocima, starenky co pobelhavaji do kopce a pritom na ruzenci sjizdi svoji denni davku om mani padme hum, mali chundelati tibetsti psi (drzi v bezpecne vzdalenosti drze opicky) a samozrejme spousty cizincu. Od korejce dozvidam hrozne veci o strednich skolach (studuji tolik, ze spi 4 ci 5 hodek denne a pred prijmackama pry jednou za dva dny. On sam ted po prijmackach na vejsku uz si pozdovoli i sest) a o jeho planu tento system reformovat, ambiciozni chlapik. Protoze se mi podarilo sehnat zdarma mapu a info o okoli vyrazim zitra ci pozitri (jeste si chcu promluvit s lidma z mistniho mounatain inst. kde meli dva dny zavreno) na trek po okolnich vesnickach, staci se pry drzet po 3.5 tisice metru a vse je ok. No a na zaver jedna sadhuovska myslenka: Hmotnost zavazadel odpovida tizi tvoji karmy
Tedy konecne jsem sesel do udoli, ackoliv se mi vubec ale vubec nechtelo. Jak rikaj pakistanci my heart is happy, protoze mistni priroda je krasna. Kopce poradne strmy, porostly kerema a rododendronama, ktery nadherne rude kvetou, terasova policka kolem vesnic jasne zluta kvetouci horcici (ze ktere delaji mistni neco na zpusob spenatu) a zelena mladym obilim, kuzlata si hrajou na honenou po kamenitych cestickach, psi a lidi se vyhrivaj na dlazdenych zaprazich. Bile kaplicky s cervenym lemovanim zasvecene sivovi jsou i na tech nejodlehlejsich mistech a kde neni kaplicka treba jenom kamen s vytesanym trojzubcem a otisky chodidel. A kdyz se clovek dostane vys tak uz nic nekvete a snehu pribyde a zimy taky a uplne nahore jen havrani rusi mrazive ticho a opustene letni chajdy pastevcu nabizeji utociste pred vetrem a misto k vecerum stravenym hranim toho nejlepsiho playstation na svete, totiz prikladanim pracne privlacenych klacku do ohne.
Nicmene jidlo mi nakonec doslo a tak jsem vcera vecer sesel zpet a totalne se precpal mistnimi momo (tibetske tasticky varene v pare plnene spenatem ci bramborem). No a k memu stesti pred par dny prijel dalajlama a daval pozehnani prave prisedsim tibetskym emigrantum, takze jsem HO dneska rano videl (domorodci kolem meli tak nebesky usmev, kdyz ho poslouchali, ze jsem sledoval spis je).
Odpoledne jsem si na chvilku nechal na strese hotelu novinovy pytlik s ovocem, na ktere jsem se tesil cely trek a nakrmil tak asi deseticlennou rodinu opic, ktera me drahocenne banany a mandarinky sezrala i se slupkami a pak projevila zajem i o pruvodce o indii, ale ubranil jsem ho:)
Kdyby nekoho zajimalo jake jsou me dalsi plany tak nemam ani tuseni, protoze se mi odsud vubec nechce, protoze se uz se sem asi nevratim(v brezen se zacnou sjizdet turisti), ale zaroven bych se mel pohnout na jih jinak tam bude moc vedro. Tot ode me vsechno, vsechny Vas moc zdravim a doufam decka, ze si uzivate zkouskovy:)
Cesta z dilli do aurangabadu (stat Maharashtra, zapad indie) mi zabrala vic nez jeden cely den vlakem. Malem to byla pekna nuda, (spolucestujici-novomanzele cestujici na libanky se porad tulili a zrali a ja se citil sam a krucelo mi v brise), ale krajina za oknem me uplne dostala, formalne vzato nic spesl, pole, mirne kopce, obcas strom nebo stado koz, ale parada.
Chvilemi jsem mel nutkani vystoupit a taky jen tak kracet po prasnem naspu mezi poli jako ty zensky s chrastim na hlave, sednout si pod strom a hrabat holi ve hline jako pastevci co buhvi proc nosi v tomhle kraji cervene hliny a prachu uplne bily hadry nebo delat neco normalniho, ne sedet ve vlaku ocejchovan svou pleti a velikosti batohu. Pak se krajina zmenila a na obzoru se objevily hrbety hor a pak i mensi stolovy hory, na ktery treba vede asi ve vysi jednoho metru nad zemi schodiste a na konci schodiste je chram a nebo pevnost a nebo jenom strom ovesenej barevnejma hadrama. Pastva pro oci a mysl.
Noc byla v poho a po jednom prestupu jsem konecne tady. V okoli by mely byt do skaly vytesany buddhisticky jeskyne a chramy a pevnosti po okolnich kopcich jako maku, navic se nekde v okoli narodili Ramovi dva synove, takze potkam snad i naky hinduisticky poutniky co mi vysvetli o co ze v jejich nabozenstvi jde, ponekud totiz tapu. Klima je tak mezi dvaceti triceti a spousta volnyho placu, takze me asi ty "very cheap room sir, two hundred rupees only" jen tak neuvidi.
Po tom co pochodim po okoli se chystam bud do gandhiho asramu (coz je trosku z ruky) a nebo jihovychodne pod Mumbai (bombay) do kopcu (opet buddhisticke a jainisticke jeskyne a skvele vyhledy a chladnejc). Po tom co jsem nechal v dilli naky knihy a hadry a kotlik je muj batoh uz lehci a tak snad zdejsi horke klima preziju bez uhony, mistni kokosy jsou velmi osvezujici a stopro bezpecne pitivo.
Momentalne pobyvam v malem mestecku jmenem Sevagram (50 km od Nagpuru?) v asramu zalozenem, ano nikym jinym nez "velkou dusi, otcem naroda atd." Gandhim (ktery podobne tituly z duse nenavidel). Ackoliv ma asram svuj zenit uz za sebou (v arealu byvala skola, nemocnice a stovky lidi) tak je porad super.
Principelne je asram nezavisly na vnejsim svete, takze se zde vsechno dela pekne od piky. Clovek pleje zahony, prebira zrni (ktere se cca denne mele na cerstvou mouku a cosi jako bulgur), zkousi predeni bavlnenych niti na rucnim kolovratku (ja po par hodinach rezignoval) a pri rannim zametani listi za vychodu slunce prichazi na ruzne mirumilovne myslenky, ktere by ho behem horkeho dne asi nenapadly (k rannimu modleni ve 4.30,muzu jen rict, ze se mi jeste nepodarilo vstat tak brzo). Po okoli jsou dalsi asramy, ktere jsou nemene zajimave a mnohem vic indicke (barevne steny, sochy), ale sevagram je gandhiovsky, tak jednoduchy jak jen to jde. Nekteri asramite jeste pamatuji Gandiho zaziva a jsou dobri (a na svuj vek dost cili), veci co rikaj maj ozkouseny a prozity.
Krapet otravne jsou skolni zajezdy protoze kazdy chce mluvit s turisty a klidne vlezou cloveku i do pokoje. Pro indii typicka byla i navsteva nejakeho ministra, ktery se pro prizen mas nechaval vyfotit pred gandhiho domkem:).
Vse je ok zdravim z mesta Pune, bohuzel nemam moc casu, mirim na jih do Karnataky a za chvili mi jede vlak, takze vice napisi pozdeji. Jsem celkem pripalen.
Po fakt dojemnym rozlouceni s asramem (nejak jsme si tam nas patero cizincu za ctrnact dni prirostlo k srdci) cestuju bez rezervovaneho listku (ne ze bych setril, ale ja vul si spletl data a moje rezervovane luzko odjelo jeden den predtim), ale vcelku v pohode nocnim vlakem do studentskeho mesta Pune. Muj prvni ukol je poslat knihy a hadry co jsem nakoupil v asramu (tak krasna rucne delana latka zvana khadi-mimojine symbol indickeho boje o nezvislost) domu, ale me plany koliduji s nejakym hinduistickym svatkem (jak jinak kdyz maj tolik bohu, slavi co tyden). Proto se vydavam na kratky trip na jednu z pevnosti v nedalekem mestecku. Spim nahore i kdyz vojenska posadka (tri chlapi co cely dny popijeji caj v altanu pod vrcholem hory) byla zpocatku proti:)
Druhy den dopoledne pobiham po hrebenech kolem a tak se zpet do Pune dostavam opet prilis pozde nez abych mohl poslat baliky.. Hodinova sondaz po hotelech mi odhaluje sladke tajemstvi, ze zrejme dneska v pokoji spat nebudu. Vzpominam si na doporuceni z pruvodce kupuju si listek na dalsi den a zkousim sehnat ubytovani na nadrazi. Jenze zadna postel neni volna, mam pry prijit v deset.. Trochu ze zoufalosti, ale spis ze srandy zkousim chlapika uplatit, ale on se neda:) Koneckoncu desitky lidi spi poruznu v nadrazni budove na peronech, takze kdyz supnu svuj batoh do uschovny nemam zadny problem je napodobit.
Vyrazim se podivat po vecrnim meste a neni mi dobre po tele ani dusi, sedim ve svych spinavych hadrech na obrubniku, z nohy do ktere me kdosi kopl mi tece krev a kolem se potulouka Punska odzinsovana stredni trida pohupujici taskami hugo boss, bentton, blackberry a ja nevim co jeste konzumujici produkty McDonalds. Mluvi mezi sebou anglicky (nekteri lidi v bombay sve deti uz hindi ani neuci, neni to perspektivni jazyk pro jejich budouci karieru).
Zpatky na nadrazi se ale luzko uvolnilo, muzu ze sebe smyt vsechnu spinu v nadrazni koupelne a stravim pohodovou noc v pohodlne posteli. Dalsi den propadam kouzlu neskutecne dobre zasobenych bookshopu, kupuju nejaky dalsi knihy a opet malem nestiham poslat:).
Vecer uz jsem pryc z Pune a kolem poledne zacinam stoupat po svahu po trase treku. Bohuzel se nechavam mistnakem ktery sbira kravsky trus na topeni presvedcit, ze tudy ne, jinudy a tak se az do vecera stridave smekam po pekelne kluzke suche trave na znacne strmym svahu, traverzuju hladky kameny plotny, pripadne se prodiram trnim, snad desetkrat se vracim a hledam jinou cestu protoze se jednoduse neproderu. Noc travim v korytu suche reky.
Druhy den je mnohem lepsi, nachazim cestu nahoru, obdivuju obrovske kaktusy, jsem pozorovan ostrazitymi buvoly (jako kdyby nemeli nic spolecneho se svymi druhy z planin)plasim krepelky a divoce zijici pavy. Zdejsi hory maji tvar jakychsi schodovitych krabic, pricemz na terasach je spousta zelene a vegetace a krav a obcas i sem tam louze vody, zatimco na stenach a svazich je jen trava, hladke kamenne desky a kaktusy. Kolem poledne dorazim do prvnich buddhistickych jeskynni.
Jsou uplne prazdny, chladny a nadherny. Hlavni hala je jednoduchost sama, obdelnikovy podorys tak dvacet na sedm metru s klenutym stropem v cca 5 metrech, postranach lemovana sloupy, na konci haly je stupa, kolem ktere se krouzilo. Mistnost ma zajimavou akustiku, prozpevuju ruzne buddhisticke modlitby. Chvilku si rikam, jaka musela byt drina tahat sem vysoko do svahu jidlo a vodu, nez si vsimnu pred jeskyni na zemi otvoru vodnich tanku do kterych vyvera voda z nitra skaly. Ponevadz mi dosla voda a mam zizen jako tram, dumam nad pitelnosti onoho vodniho zdroje. Na dne je videt nejaky bordel, coz odrazuje, ale na druhou stranu ho vidim i kdyz tank je hluboky urcite pres metr! Navic, na zachod sem nikdo nechodi ani past kravy na kamen nevodi, musi byt pitna! A taky byla.
Docela pozde vecer jsem se znacne znaven dopotacel na vrch dalsiho kopce, megalomanske pevnosti, neuveritelny vyhled, znacne kycovity zapad slunce, unava a blaho dal uz nejiti. Vesim na strom svou moskytieru, rozdelavam ohen, z mistni vody ktera je krapet slamove chuti po dukladnem prevareni pripravuji caj a pod pulmesicem ktery vypada jako zebracka miska premyslim kolik podobne krasnych veceru pro me jeste ma muj osud v zasobe...
Nazitri fotim okolni kopce a jezera a vubec vsechno v rannim slunci, snazim se prelouskat poucny pribeh z knihy urcene indickym detem (o tom, ze je spatne bit kravu) a lezu na dalsi pevnost, dalsi jezkyne, kde by se melo platit, ale ja jdu zadem pres plot. Vzhledem k tomu, ze me pozorovali jak posledni hodinu traverzuju protilehly svah tak platit stejne musim, ale min a dostavam adresu bnuddhistickeho asramu v udoli kde mi daji najist a prespat a tak se zapovidavam s jednim anglicanem, ze se odtamtud dostavam az dalsi den navecer. Sympaticky asram, na me dotazy ohledne tradice, filozofie, uceni apod. jen rikaji: "zustan mesic, medituj a uvidis" Na ceste k zeleznicni trati me nejdriv otravi chlapik, kteryho potkavam na poli a vida cizince zebra prachy a zase naopak v obchudku kde kupuju bonbony, susenky a limcu dostavam veceri zdarma, mnoho tvari Indie..
No a pak uz jen koupit listek, zkusit prelit fota z cd do Zdenkovy uschovny (neuspesne) a dneska dopoledne jsem v meste Balgaum (sever statu Karnataka).
Tak uz jsem uzil i praveho turismu, deti zebrajicich o rupie nebo aspon propisku, petidolaroveho vstupneho a cvakajicich fotoaparatu. Ale stalo to zato, nadherne vytesane chramy v meste Badami, jezero obklopene skalami ve kerych jsou jeskyne a chramy, na gatach (schodech) ktere lemuji cele jezero se odrazi placani pranych kosil na protejsim brehu. Nicmene dalsi zebrajici decka (koneckoncu i dospely) uz nemusim.
Nekdo doporucuje poutni mestecko Kollur. Od osmi rano do osmi do vecera sedim v autobusech a porad tam jeste nejsem, ale prespim v lomu a rano uz chytam bus do toho spravneho mista. Cesta se krouti mezi kopci, cihlova hlina, zelene listy bananovych palem (po nakrajeni na mensi kousky slouzi jako talir), kokosovych palem (po spleteni rohoze ktere tvori steny nekterych zdejsich domku). Houf skolacek v tmave modrych suknich s rudymi maslemi v copech si plni u obecni pumpy lahve vodou, zenske nosi z vykopu ve velkych misach na hlavach hlinu, stopy kravskych kopyt a bosych nohou v rozpalenem prachu..
Kollur uz je krapet vys, nemelo by byt moc horko, ale stejne pres tricet stupnu. Mistni chram nastesti nema zadne restrikce ohledne toho kdo muze dovnitr a kdo ne, takze parada. Davam si mistni chramovy obed (zdarma). Mistnost tak tricet na deset, ctyri rady plechovych stolu. Nejdrive se rozdaji listy, pak chlapik s naberackou kapne trosku vody na jejich umyti, potom cervena repa, potom ryze, pak voda na piti (voziky jezdi sem a tam), dalsi ryze, brambory s nejakou omackou, sladka psenice na zaver, jeste prelozit bananovy list, umyt ruce, vyplachnout pusu a odejit s pocitem, ze je dobre, kdyz buh dava..(byl jsem prekvapen kolik je mezi stravniky studentu, pak jsem se dozvedel, ze chram z prispevku podporuje cca 15 skol v okoli pro deti z rodin nizkych kast a chudych).
Potkavam prvniho opravdoveho sadhua (proste neni to jen zebrak obleceny v oranzovem), ktery podle me teprve pred nedlouhou dobou dal vale sve praci, svym dvema dceram (ma rad gorkeho a tak se jedna jmenuje zcela neindicky Natasa) a vydal se hledat boha. Po zevrubne kritice meho zevnejsku me ukazuje misto u krasne ciste svate reky, kde se koupeme pereme hadry a debatujeme. Vecer se ucastnim pujy a malem ohluchnu, pod stropem jsou zvonce kterymi verici vehementne upozornji bohyni mukambiku (manzelky brahmy a visny a sivy vteleny v jednu) na svou pritomnost.
Dalsi ctyri dny jsem se potuloval jen s zebradlem a karimatkou po okolni dzungli a kopcich, krasa. Dzungle ma tolik do sebe,
clovek by tu mohl stravit tydny.
Jeden dalsi den jsem vycerpanim prospal, vecer obetoval maslovou lampu za to ze se mi pri mych potulkach nic nestalo a dnes
uz mirim do dalsiho poutniho mista, tentoikrat jainistickeho, jmenem dharmastala.
Pomalu se doslova prokousavam na uplny jih Indie. Zdejsi klima a kulinarske schopnosti mistnich kucharu mi totiz pripravily nejednu krusnou chvili, kdy jsem si nebyl uplne jisty, jestli jeste odejdu, nebo se uz odkutalim. Maji tady asi uplne nejlepsi rizoto na (mnou prozkoumanem) svete (biriany), neskutecnou cosi jako palacinku s nadherne prokorenenou bramborovou smesi (masala dosa), po osmazeni rozsmelcovane capati jmenem porotta nebo ryzove knedlicky idli, kolecka vada ci ryzovou placku uttapam, ke vsemu pekne jedna omacka kokosova, druha nejaka jina, parada. Pak si da clovek sladky anansovy pyre, zapije kafem s mlikem a nastesti uz je tak plnej, ze se na stanky s banany a kokosy radsi ani nediva...
Krome toho, ze je tady tedy hrozne chutne, jsou lidi jeste vyklidnenejsi, same usmevy, ochota pomahat a nasledne se dlouze vybavovat o tom kolik ma clovek sester a kolik ze bere jeho otec platu apod. Prozatim jsem ze zeme ktera se pysni titulem Gods own country videl mesto Kannur a dva dny venoval mistnimu obradu Tejmm. Jde o obrad pochazejici od lidi z nizkych kast, tanci se v chramech v obrovskych a asi bych rekl i poradne tezkych kostymech (koruny udelane z palmovych listu maji pry az 40 stop). Lidi co tanci se naky dny pred tim, pripravujou zivotem v chramu, modli se, vari si vlastni jidlo apod. Meli uplne paradni doprovod na bubny a jeden z tanecniku byl nekde uplne jinde, pozoroval jsem ho snad pul hodiny pri obradu kdy pomalu ritualne obchazel chram a trepal ozdobnym mecem nad zemi, vazne divny zazitek.
Dal jsem se presunul do jednoho z nejvyznamejsich chramu Keraly (chram sri krsny v guruvayor), ale protoze dovnitr muzou pouze hindove zevloval jsem po okoli, rozpravel s rybari apod. Pred chramem je pekne velky zastreseny mramorovy prostranstvi s podiem, kde probihal nejaky program a na prostranstvi poutnici skladaji sva znavena tela a zavadla. Na me pres noc misto nezbylo a tak jsem spal na pisecnem placku opodal, coz bylo jedine dobre. Jak mi bylo zjistit, pekne brzo po ranu policiste vyzbrojeni bambusovymi hulkami obchazi poutniky a budi je, na placku v pet rano, na mramoru uz ve tri. Potom si clovek dava svuj prvni caj dne a sleduje ve tme se ztracejici radu holych tel (muzi musi byt pri vstupu bez kosile) co se tlaci do chramu. No a samozrejme sadhouve a ruzne zeny v rudych oblecich s chrastitky na kotnicich, ktere mi ale pripadaji jako zebracka holota spis nez osvicenci, co uz na tom..
Nic, cas se krati v televizi bezi world cup v kriketu:). Mejte se vsichni pekne a uzivejte jara co uz pry vehementne dorazilo.
Krome toho, ze jak uz jsem zminil je jih kulinarsky (vegetariansky)raj, je zde hinduismus poradne tradicni. Tedy nejlepsi misto se podivat jak vypada chram zevnitr a lidi v nem.
Narozdil od kostelu ci mesit, kde se ovecky schazeji v jeden cas do jedne mistnosti aby se modlily k jednomu bohu, je hinduisticky pristup mnohem vice individualni. Lidi prichazeji za sebe a kdy chcou, obetuji aby se jim splnila Jejich prani. Vubec necitim jako v kostele silny akcent na: vsichni jste si rovni pred tvari bozi at chcete nebo ne. I chram vypada vyrazne jinak nez krestanske/muslimske/zidovske protejsky. Neni to jedna mistnost ci svatyne, ale naopak mnoho svatynek ruznych bohu, ktere prvne staly osamocene a teprve pote byly pospojovany dohromady do chramoveho komplexu a obehnany zdi. A doopravdy, kdyz se clovek podiva na strop zjisti, ze je kazda svatyne budova sama o sobe, ktera je byt jen treba 20 cm volneho prostoru, ale prece jen oddelena od sloupy neseneho zastreseni, ktere jakoby zalilo vsechny jednotlive casti chramoveho komplexu do jednoho kusu.
Jsem vevnitr, kousek od srdce chramu (kam se ovsem jako ne-hindu nedostanu). Ackoliv pod stropem s barevnymi lotusovymi kvety visi zarivky je docela sero, podlaha, zdi i sloupy jsou z nejakeho tmaveho nevyhlazeneho kamene. Vzduchu je vlhky, citim se trochu jako v podchodu. Budovu svatyne lemuje chodba s dvema radami sloupu (u jednoho spi s natazenymi packami typicky indicky hubenoucke kotatko). Na vnejsi strane chodby je vyvysene podloubi, v jeho zdech vyklenky s lingamy, nebo soskami z cerneho kamene ovesene kvetinovymi nahrdelniky a zabalene do kousku barevnych latek.
Obchazim dokola svatyni, z jednoho temneho kouta vychazeji lidi, nakouknu. V zastrcene mistnustce je socha Ganeshy (bozstvo se sloni hlavou), pred kterym knez pomalu krouzi horici maslovou lampou. Opodal v podloubi stoji sadhu na hlave. Jak pomalu prichazim zpet ke vchodu do svatyne, pribyva lidi a aktivity. Bozstva vytesana do sloupu jsou oplacany cervenymi, zlutymi a bilymi praskovymi barvami, vsude je citit vune horiciho ghi a kokosovych vlaken. Skupina zen si po splneni nabozenskych povinnosti seda u sloupu a rovnaji si zada. Rodice davaji sve ctyrlete dceri par rupii aby je sama vhodila do donation box. Do svatyne proudi lide s taliri naaranzovanych obetin. Rodina po chvilce dohadovani vybira dceru, ktera s rozbehem rozbiji na vymezenem miste pod sochou kokos o zem.
Vzduch je sladky i nakysly, podlaha rozhodopadne neni cista, sirky, kvety, kokosova vlakna, rozlite ghi. Jedna zena prave nanesla barvu na sloup a nyni ho se sepnutyma rukama obchazi. Pupkaty tatik vybalancovava malou maslovou lampu (misticka velikosti vrsku od pet lahve s knotem ponorenym v oleji ci ghi) na vystupku pred soskou. Zena uz dokoncila obchazeni a otisky jejich mastnych slapek mizi mezi sloupy. Pred vchodem do svatyne socha lezici kravy v nadzivotni velikosti, za kravou pozlaceny sloup, ktery vyrusta ze zad zelve, prochazi otvorem ve strese a dere se na svetlo bozi. Za pronikaveho zvuku pistaly a cinkani cinelku kolem prochazi muzi s nositky na ramenou ve kterych si truni dalsi vysnorena socha.
Unaven z toho mumraje se deru ven, hned za prvnimi dvermi me pres nos uderi silny konsky zapach. Ale ne kun, chramovy slon s pomalovanym celem tady dava za par rupii (ci bananu) pozehnani chobotem. (mezi sloupy ani nevypada moc velkej). Za jednim prahem je podlaha obzvlaste mastna, aby taky ne, chlapik ze zebriku prave plni naberackou stovky horicich maslovych lampicek umistenych na ctyrmetrovych futrech dveri, kterymi jsem prave prosel.
Jak se dostavam do vnejsich casti komplexu mijim kukane, kde si lide kupuji sve vykoupeni (od maslove lampy za par rupek po celou puju za desitky tisic rupek), potkavam zebraky, stanky prodavajici talire s obetinami, svate obrazky a knihy, okurky na zahnani zizne. Mirim k vodni nadrzi, kolem ktere panuje vskutku piknikova nalada. Rodiny, skupinky studentu sedi na slunicku na gatech (schodech) co miricich dolu do vody a zive se bavi. Ted uz jen par kroku a jsem za vnitrni zdi komplexu. Vyuzivam stinu zdi a stromu abych si neupalil slapky na dlazbe a dostavam se az k brane u ktere jsem nechal sandaly. Zaklanim hlavu a pozoruju neskutecnou triceti metrovou deviti patrovou pagodu pokrytou ruzovymi, zelenymi a modrymi sochami odspodu az nahoru, odkud se na me zubi cosi jako draci hlava. Neskutecne. Jeste odmitam ten den uz asi pateho krejciho, ktery mi chce mermomoci usit kosili a s neustalym zastavovanim a ohlizenim se pomalu mirim pod palcivym sluncem na poradnou porci ryze.
Neco co ma informacni hodnotu: Jsem ve state Tamil Nadu mesto Tiruchchirappalli (nebo jednoduse Trichy vsechno ma dve jmena coz pusobi v cestovatelove mysli pekne zmatky). Uz mirim na sever, protoze je tuna pekelny vedro (slabych 38 ve stinu). Vcera mi mikrobi pripomeli ze jsem prece jen v indii a cely dnesek sem stravil studiem Hindi a pozorovanim vetraku, protoze vsichni Tamilove az do sesti stavkovali a v ulicich bylo totalne mrtvo (malem jsem umrel hlady, nez jsem sehnal aspon trochu ryze k obedu).
Puvodne jsem se chtel vskutku poeticky rozepsat o udalostech poslednich dni, prvnim indickem pivu a prazvlastnich existencich okolo sudder street v Kolkate (prozatim me nejoblibenejsi mesto obsluhovane tramvajemi, ktere vypadaji jako ze tricatych), uzke ceste do hor, sikmych ocich, mlze a skoncit salkem caje v darjeelingu (ano jsem tady!!!!!!), ale straviv dnes sedm a pul hodiny na verande hotelu tower view s vyhledem na kancendzongu ponoren v neskutecnou konverzaci s jeste neskutecnejsimi lidmi (a vzorky vyptanymi z cajovych obchudku) toho vskutku nejsem schopen.
Posledni dva tydny potkavam skvele lidi, nakoupil jsem (a poslal) cca 7 kilo knih, prestal nosit na jihu popularni sukynku zvanou lungi (je tady setsakramentska zima), zvidhl si sebevedomi pri hre v sachy a poprve jsem uplatil pruvodciho. Protoze me prvniho vyprsi viza a nejdou prodlouzit (coz jsem nevedel) musim se vydat do Nepalu, kde kdyz uz tam budu potrekuju s jednim nemcourem (teda spis kurdem) a pak zpet do Indie. Do te doby jeste vypiju zepar litru caje a podivam se do sikkimu.
Proste parada. Mejte se lidi krasne a poradne oslavte novy rok (nepalsky:).
Nepál
Uf tak konecne jsem v Kathmandu, ale ze to byla drina.
Po letmem seznameni se sikkimskymi kopci a dukladnem provereni tamejsiho cosi jako piva zvaneho chang (ve skutecnosti thumba) jsem v Darjeelingu vyzvedl jednoho rakusaka a spolecne jsme vyrazili na hranici s Nepalem. Sok prvni byl, ze jsme zpatky v Indii, dole na planinach je pekelny vedro, zebraku jak maku, kravy vsude a motoriste troubi jak o zivot, ze ma clovek chut se otocit a prchnout zpet do hor. Nicmene jsme teplotni i kulturni sok preklepali, vychutnali posledni indicke jidlo, kokos a podobne a plni odhodlani presli hranici do prvniho mestecka v Nepalu.
Popijime caj, vyptavame se na moznosti spojeni a ouha, pry je na ceste stavka ci co. Prvne se smejeme (urcite chteji jen prodat drahy listky a tak nas strasi), ale po hodine chozeni po cestovkach na nas usedaji chmury, ponevadz jak to vypada budeme muset letet (120 US). Kdyz uz jsme vice nez krapet zoufali (nikdo nevi jak dlouho stavka potrva, prozatim je to 14 dni, predchozi trvala 25) dozvidame se, ze jeden autobus do Kathmandu jede, ale objizdkou pres Indii. No parada, nepalska viza co jsme pred par hodinami koupili (30US) jsou pouze single entry, takze se bus prodrazi o dalsich 30US! Ja osobne bych rad pockal zepar dni, jestli se situace nevylepsi a pak projel, ale ma indicka viza jsou platna uz jen jeden den, takze kdyz stavkujici nepovoli, tuhle cestu pouzit nemuzu a jsem pekne v pasti. Nakonec se rozhodujeme vsichni (potkali jsme dve podobne zoufala spanelska devcata) pro bus, chlapik co nam prodal listky tvrdi, ze stejne nepalsky busy moc nekontrolujou (indie a nepal maji pro mistni otevrenou hranici).
Cesta je tak rozbita, ze jsem to jeste ani v Indii nezazil. Zhruba v jedenact v noci je velky pozdvizeni, stavku uz zrusili! Asi po pulhodine dalsi pozdvizeni, kdyz pojedeme skrz Nepal musi nam vratit cast prachu co jsme zaplatili! Pri kazde podobne akci se bus zastavi, vsichni mluvi vsede, pak se nahrnou k ridici, potom ven, intenzita se stupnuje, pak povadne, lide drepnou a kouri, mluvi potichu a zase zpet a popojet az do dalsiho checkpointu, hruza.
K dovrseni vseho, kdyz se v jednu v noci bus zastavi se dozvidame, ze prece jen jedeme pres indii a potrebujeme razitko z hranice. Vsude je hafo komaru, zabi koncert a jedna poulicni lampa, jinak nic. Na zamrizovane verande check postu pod moskytierami predstiraji dva urednici (hlidaci?) spanek a lidi mluvi, hadaji se, potahuji z bidi, deti krici, zeny koji, muzi chodi sem a tam. A zodpovedny urednik spi doma, pry rano v deset. Snad po pul hodine se jeden spac zveda, otvira dvere verandy a.. moci do prikopu. Nasledne zaleza zpet do postele. Ja si znaven cekanim vytahuju karimatku a za vseobecneho veseli lidi, kteri vytahali z autobusu mala bambusova sedatka (pro ty co cestuji v ulicce) a posedavaji venku usinam vedle autobusu na pisecnem placku.
Ve tri rano me vzbudili. Honem honem jedem! Cely zbytek noci a dopoledne je peklo, sedime uplne vzadu, sedaky jsou volne a tak nas kazde pribrzdeni sesouva dopredu, na hrbolech litame vzduchem. Od brzkeho dopoledne se vedro stupnuje, neni jidlo neni voda a zastavky se nekonaji. Kdyz konecne vypnou motor a vsicni se vyhrnou ven, my nemuzem, protoze jsme na hranici a co kdyby nas nekdo videl, ze. Stejne nas nejaky polooficial vyhmatne a pry, ze musime na indickou imigration office. Ouha. Par minut dohadovani a uz rika cenu, a za dalsich pet je polovicni. Davame cca pado ceskych a projizdime hranice aniz by nas kdokoliv obtezoval. V Nepalu na oslavu debuzirujeme a popijime pivo na pul. Dalsi cesta do Kathmandu je pastva pro oci, kopce, reka hnedka pod silnici, ktera se krouti jako had.
A v devet vecer jsme tady, chladek, nemnoho komaru, levny hotel a paradni vecere. Rakusak na temne ulici zakupuje od riksaka kvalitni chauras a ke spokojenosti uz nechybi vubec nic..
Po dvou velmi turistickych tydnech v Kathmandu a Pokhare (jidlo, lokalni pivo, chramy, ostatni turiste) konecne vyrazime na trek. Jdu s jednim ceskym typkem Michalem a Ernestem z Taiwanu. Planujeme obejit jeden z nejnotorictejsich treku v nepalu - Annapurna Circuit a zaradit cca 10 denni odbocku do udoli Mustang, kde by uz tolik lidi byt nemelo. Nesem spoustu jidla a stan takze bychom meli byt komplet sobestacni. Uvidime.
Kazdopadne vsak po dvou tydnech kdy na cloveka porad nekdo na ulici syci smoke smoke, hash hash bude mesic v kopcich parada.
Omlouvam se za tak dlouhe odmlceni.
Pomeli jsme se paradne, byly dny chuze od rana az do tmy, tvari bicovanych jemnymi kaminky urychlenymi vetrem, dny hladoveni a pak zase dny kdy jsme se jenom povalovali kolem chramu kde mnisi ctou cely dny dharmu a jedli co zensky uvarili, dny kdy jsme s mistnaky jenom pili chang(mistni pivo, ktere si kazdy dum dela sam) a pozorovali mlady krasny holky jak mlati obili atd. atp. Diky ze jste hory a lidi. (vic napisu za par dni az se stripky usadi a zapadnou do sebe)
Jak to tak vypada, prispevek z Mustangu se tady snad ani neobjevi,ale aspon tedy napisu neco o tom co jsem delal po navratu z nepalu.
Cesta z Nepalu
Protoze jsme trekovali fakt dlouho vyprsely nam nepalsky viza (me asi o sest dni, Michalovi tak o dvacet) a proto jsme se k hranici blizili se stazenymi zadky. Formalne vzato se plati za prekroceni nejakych 40 dolcku, suma kulata. A taky ze jo. Nepalsky urednik neustoupil ani o krok, vubec ho nezajimala tisicovka (cca 300kc) lezerne vlozena v Michalove pasu ani nase posleze stale zoufalejsi navrhy na reseni neoficialni cestou. Nakonec nas, vida ze fakt nehodlame platit poslal na indickou immigration office. Protoze my in sensu stricto nepotrebovali ani tak nepalske vystupni razitko jako spis indicke vstupni.
Takze mame noc na krku, je vedro k zalknuti, vsude smrdi kamiony a my se prodirame skrz hranici, ktera je proste jenom dlouha ulice plna lidi, riks a obchodu a hledame mezi vsemi temi stanky s hadrama, jidlem, hrncema a buhvi cim jeste indickou celnici. Ve me se zveda vlna hysterie jako ze zustaneme v nepalu az nadosmrti apod.(i kdybychom chteli zaplatit stejne nemame dost penez, banky jsou zavreny) Michal je nastesti v klidu a tak asi po asi peti dotazech uradovnu nachazime. Za velikanskym stolem sedi v plastovych kresilcich sest typku, policajt v uniforme se opira o bambusovej pendrek a moje nadeje padaji jeste hloub. Uplatit jednoho, mozna, ale vsechny? Bankovka z Michalova pasu se vsak zcela samozrejme a pred zraky vsech zucastnenych presouva do naprsni kapsy jednoho z oficiru, pridavame jeste dalsi prachy a ve vterine nam v pasech pristavaji indicka vstupni razitka. Koi baat nahi he. S ulevou si na autobusove zastavce davame jidlo, ktere chutna tak, ale tak dobre. Aha vzdyt my jsme vlastne uz zase zpatky v Indii, zemi, kde vari asi nejlip na svete.
Indie
Varanasi
Dalsi dny jsme prochodili Varanasi, podivali se na zname ghaty kolem gangy, zucastnili se vecerni pujy (bohosluzby), ktera vrcholi posilanim svicek po vode apod. Prestoze me Varanasi zas az tak moc neoslovilo, Ganga ano. Velmi prijemny pocit, jen tak sedet na brehu, krmit ryby testem a koukat do proudu, ktery s sebou odnasi vsechny starosti, pocity vlastni dulezitosti a lidske pychy.
OdbockaHinduiste, kteri maji doopravdy vychytany strategie (jidlo, denni rezim, prostredi), ktery vedou k harmonii usnadnujici duchovni rust doporucuji meditovat u tekouci vody a co muzu rict z vlastni zkusenosti, doopravdy to funguje, stejne jako ohen. Konec odbocky
Michal zustal jeste dyl aby se podival na opiovy pole a ja vyrazil do Delhi, pln obav o ziskani pakistanskych a iranskych viz, abych se vubec stihl s deckama (ktery mely prijet do pakose) potkat. Indicke zeleznice maji nastesti strategii umistovani cizincu pobliz sebe a tak jsem stravil skvely vecer a poradny kus rana (ano 4 hodky zpozdeni) pokecem s jednim Irancem. Dozvedel jsem se spoustu veci, nejen o Iranu, kde vyrostl a vystudoval, ale taky o nepeknych praktikach biotechnologickych/farmaceutickych spolecnosti (pro ktere pracoval v Kanade), ktere ho vedly k opusteni vedecke kariery a zapoceti drahy jogina. (Uvadel mi priklad hormonu pro nasobne zvyseni dojivosti, ktery vede potom u zen k zvysene incidenci rakoviny prsu. Protoze ta stejna firma vyrabi i leky proti rakovine tak se to da protlacit na trh.)
Moc moudrej clovek, jestli se nekdy rozhodnu delat jogu tak si ho najdu! Vzpominka na tuhle diskuzi me dovedla k tomu, ze konecne zformuluju neco, co se mi uz dlouho honi hlavou pri vsech tech dlouhych cestach autobusem.
Rozdil mezi zapadnim a vychodnim chapanim
Na zapade existuje rozdeleni na teorii a praxi. Takze je kuprikladu mozne vedet, ze koureni je spatne, protoze lidi umiraji na rakovinu (teorie) a pritom kourit, protoze mi to proste chutna (praxe).
Zato vychodni pohled je, ze vedeni (pochopeni, znalost) je pouze to, co se projevuje. Proto rict, ze chapu, ze koureni (lhani, kradeni, vztekani se atd.) je spatne a pritom to delat je nonsens. Kdyz chapu, ze je "spatne" kourit tak mi koureni uz ani nechutna, nepotrebuji zadnou vuli abych nekouril.
Coz dle me vychazi z ruznych filozofickych konceptu
Zapadni
Jsou dva svety, jeden idealu, ktery rika jak bychom se meli (chteli) chovat a svet ruznych tuzeb a spatnych tendenci (nekteri tomu dokonce rikaji "lidska prirozenost", coz je mi znacne absurdni), ktere nas od toho odvadeji. (taky se rika dobro a zlo)
Vychodni
Je vnitrni lidska prirozenost, kterou muzeme poznat. Tato je "spravna" a ty "spatne" veci delame protoze nechapeme, ze jsou "spatne". Krucialni je, ze to "dobre" je puvodni, takze nema smysl se "vychovavat" (lepit na sebe nova lepsi pravidla), ale spis na zaklade postupneho nahlizeni sve vnitrni prirozenosti "spatne" veci sloupavat (tady analogie pokulhava, opadava to samo).
Vychodni pohled ma uzasne implikace, kuprikladu v nem neexistuji "zli" lide. To jest nekdo, kdo vi jak se ma chovat, ale (protoze je zly) to nedela. Ne ten clovek doopravdy NEVI.
Delhi
Vedro, hluk, sracka, viza.
Rishikesh(dneska)
Za celou noc ve vlaku jsem usnul jen na dve hodiny, pak hladovej promokal na autobusaku, uhybal zurive troubicim priseram, dvakrat me poslali kondukteri ven (bus chytnes na ulici), dvakrat me poslali poulicni prodavaci zpet (bus chytes na autobusaku), nez jsme s jednim francouzem rezignovali a jeli rikshou. V rishikeshi marne shanim hotel, i ten nejlevnejsi je trikrat drazi nez jsem ochoten zaplatit a z ubytovny pro poutniky me poslali pryc (jsem cizinec).
Uz trosku zoufalej postavam na krizovatce, kdyz si me k sobe zavola prodavac caje, kteremu k provozovani zivnosti staci dve bedny na sobe, na ktere usadi krosenovy varic, k jehoz konstrukci pridratoval destnik. Jeste konvicka, pet sklenicek a jede. Caj nechcu, ale neda si rict, cerstve nalitou sklenicku zvedne nad hlavu, cosi zamumla (obetuje sivovi) a pak mi pulku nalije.
Sedame si na schod pod blizkou strisku, kde se ho vyptavam na cestu a hotely a popisuju trable s ubytovanim. Jsem fakt unavenej a mokrej a mam toho po krk. On mi vyradi cestu k lakshmi narayan chramu, ze se na nej pry mam odkazat, kdyby me nechteli ubytovat.
Ale nic takovyho neni potreba, jen co vejdu na dvorek a sundam sandaly hned mi mlady brahmin s usmevem pokyne abych si sedl na rohoz. Pokecame, zapiseme do knihy me jmeno a cislo pasu a kdyz mi rika ze:"india me pradeshan nehi pareegi" (neco jako v indii se neni treba trapit) dochazi mi, kolik zbytecneho napeti jsem si privezl z delhi (vsechno nakupovani a starosti o decka, jestli projedou pakistanem atd.). Zaposlouchavam se do placani kapek na dlazbe dvora a citim, jak to pomalu odplyva.
Takze jak uz vsichni vi z diskuze dotrekovali jsme v pohode az na cestu, dorazili spolece do Manali a tam se nase cesty rozesly. V Dharmasale je dost destivo, koupil jsem si destnik a uz ho za jeden den stihl trikrat zapomenout na nejruznejsich mistech. Coz ale neni moc zajimavy, takze aspon prihazuju kousek naseho treku, konkretne cestu zpod Singge La do Zangly, coz uzaviralo nasi prvni cast treku. Me fotky nebudou nez se dostanu domu, vyvolani jim tu trva dlouho a zitra mi zacina vipassana, takze bohuzel.
Alternativni cesta
Ten den byl docela zabiracka a tak bychom se sebou meli byt docela spokojeni. Navzdory vlezlemu mrholeni hnanemu studenym ostrym vetrem jsme se vydrapali do naseho prvniho sedla nad pet tisic, pozorovali jak se mraky pozvolna trhaji, sestoupili do kempu pod sedlem, utisili hlad polivkou a vydali se dal. Ale neco nam nedalo. Zastavili jsme se na kraji cesty, kolem se mihaji ostatni turisti, oci jeste rozsireny krasou vyhledu ze sedla, pohaneni vidinou pohodli v dalsim kempu, kde je ceka prinejmensim misa horke polevky, ale taky mozna pizza kterou vykouzli kuchar jejich vypravy. Jen my nepokracujeme. Bedlive zkoumame kilometry vzdalenou protejsi stranu udoli na vrchu olemovanou horami s bilymi cepicemi a nemuzeme se pohnout. Tam naproti totiz pry vede cesta.
Nejenze je v nasi mape (meritko 1:250 000), ale rikaly nam o ni i dve odvazne Moldavanky, ktere jsme vcera stretli (zkousely ji, ztratily se a po dvaceti hodinach se vratily zpet a sly normalne) a proto nam vrta hlavou. Jako neco ve smyslu, ze trek je super, ale na to abychom se necitili divne, ze si vsechno neseme na vlastnich hrbetech potkavame prilis mnoho stanku s cajem a susenkami a karavan koni trekkingovych agentur. Takze alternativni cestou? Cestou o ktere sice tusime kudy vede (vidime sedlo), ale vic nic? Hlavne jestli je tam voda, zluty kopec prechazejici nahore ve skaly neryhuji koryta, kterymi by mohla tect ani jej nezdobi zelen keru. Zastavuju jednoho z guidu a macham rukou pres udoli, "pani milega?" "Milega" potvrzuje guide a pro me a Marka je rozhodnuto, Dasa nevi, takze staci prehlasovat Zdenka, ktery je proti a uz se spolu s klesajicim slunickem vydavame do udoli. Snad hodinovy extremne klouzavy sesup sterkem do vesnicky Yulchung definitivne rozhoduje. I kdybychom chteli obratit, zpatky na normalni cestu se uz nepohrabeme.
Vecerni changova smrst v dome jednoho z mistnich byla kruta a snad proto jsme i my takovi k dedulovi co prisel mezi sestou a sedmou vybirat poplatek za nase stany postavene na sterkovem placku asi sto metru od jeho baraku. Marek s Dasou ho preposila k nasemu stanu a my ho posilame pryc. Nez si uvarime snidani, umyjeme se a vypereme je skoro poledne. Nastesti nas cekaji pry jen dve tri hodiny pres reku do vesnice Neraq (Nieraq, Neyraks, Niraq atd. spellingu je mnoho). Vesnicky, ze ktere poputujeme tim pekelnym kopcem az do sedla (podle pesimistickych odhadu nekterych z nas jeden a pul dne, podle mistnich ctyri hodiny).
U mani zdi na konci Yulchungu potkavame domorodce. Prikry svah ze sesouvajicich se jehlicek bridlice protina tenka cesticka na ktere balancuje nalozeny oslik vedeny drobnou starou zenou ve vysokem tibetskem klobouku (s krempou, ktera vepredu tvori spicate nahoru zahnute okraje). Vypravu uzavira mladicka matka se spicim nemluvnetem v satku na zadech. Vraci se z Lingshetu, kde cekaly spolu se stovkami, mozna i tisicem dalsich na prilet jeho svatosti Dalajlamy, ze ktereho nakonec seslo. A tak se ubiraji ty dva dny cesty zase zpatky.
Ackoliv se mame dostat pres reku cesta vede porad po uboci a do kopce, proc? Ale uz je tu mensi sedlo a pak dolu k mostu pres reku Zanskar, ktera buraci mezi stenami soutesky nekde deset metru pod nami. Ona rychle se valici masa hnede studene vody je v zime jedinou spojnici se svetem. Kdyz Zanskar zamrzne chodi po jeho ledu mistni az do Lehu. Cha dve tri hodiny, kdyz o pul seste dorazime do Neraqu jsme poradne vyflusani a po vicmene zbytecnem usili ziskat nejake dalsi info o dalsi ceste usiname na kulatem placku (mlatu na obili) jako kdyz nas do vody hodi.
Dalsi den je tvrdy. Stoupame a nevime jestli spravne, proste nahoru. Protoze ma kazdy vlastni "idealni stopu" rozchazime se a ja se Zdenkem vidime vilu (ne halucinace, pouha hyperbola:). Na jednom z dilcich vrsku si z ciste radosti pobiha/tanci divka ve volnych oranzovych satech. Sotva nas zaregistruje, prestane. Stejna holka co jsme potkali vcera. Vyradi nam cestu na kterou nastesti brzy natrefime a jde se nam lip, takze za hodku a pul jsme tam. Konecne sedlo, ale za nim zadny vyhled, zadna cesta dolu, ne nic takoveho. Jenom system sutovych svahu. Ve studenem vetru si vycerpane lehame na zem a varime polivku. Unavene pokracujeme dal suti. Obcas jsou videt placky s travou, takze nekde tady musi byt voda a snad i sedlo, ale kde? Konecne se dobirame k hromade kamenu a kulu s modlitebnimi vlajkami. Jeste mame cca hodku a pul svetla, ale rozhodujeme se zataborit tady. Jeste pozdeji nez my dorazeji dva lidi s koni. Svycar Steven s pruvodcem. Zveme Stevena na caj trochu pokecame a jdeme spat.
Rano je v lahvich ledova trist, curek vody na nabirani zamrzl a podobny zalezitosti, takze dokud nevyjde slunce zpoza hor je vareni docela bolest. Ale co, ceka nas sestup a svycar jde pred nami, takze muzeme sledovat stopy. Udolim na opacnou stranu proteka potok, rostou pri nem vrby co krasne stini pred palcivym sluncem atd. Jak malo cloveku staci aby se po par dnech mezi sutry citil jako v raji. Spousta dreva nas svadi k vareni obeda na ohni. Konecne plamen co nesmrdi po kerosenu. Chvili po obede prochazime spolu s vodou mensi souteskou. Uz se blizime k rece po ktere bychom meli jit dal. Deckam se souteskovani zrejme zalibilo a tak chcou pokracovat podobnym stylem dal, ackoliv stopy kopytek a bot vedou po svahu nahoru. Jeste ze jsme tamtudy nesli, seshora pri traverzovani svahu nad rekou pozorujeme hladke skalni steny do kterych se reka zuzuje. A dal po prikrych sypkych svazich nohoru a zase dolu, pri koryte reky obklopenem stenami vymytymi vodou do kamene. Pekna, ale nebezpecna cesta, nebyt tu stopy a koblizky, neverili bychom, ze tudy mohou prochazet kone.
Nakonec se reka uzavira do kamenneho korsetu uplne, nase cesta se cikcak vyhoupne do maleho sedylka a pred nami se otevre pohled jako z pohadky. Steny udoli se roztahly do giganticke U rampy a travnate placky na brezich sirokeho reciste porostle stromy se koupaji v mekkem odpolednim slunci, ktere nam bylo az doted strmosti souteskoidnich svahu odpirano. Ciste jen pro ten pocit uvolneni z nahle zmeny prostredi se nam chce zakempit a proflakat zbytek dne prave tady a ted. Ale vsak ono nam udoli neutece, prochazime jim s lehkym srdcem jeste nejakou chvili a taborime az pod dalsim sedlem, kterym tohle udoli hojnosti opustime. Vzhledem k tomu, ze se nam vecer neocekavane hladce podari pripravit spoustu popkornu usiname zcela blazene.
I nasledujici rano je idylicke, mozna az prilis, protoze vyrazime pekelne pozde. Zase jdeme proti proudu ricky, misty horko, misty stin, z okolnich svahu na nas shlizeji zerodovane piskovcove veze nejruznejsich tvaru. Pak zmizi stromy i curek vody a jen nizke steny udolicka nas vedou nahoru. Prichazime na planinu a cesta se krapet vytraci. Stopy jsou videt docela pekne, ale nejsme si jisti a to nas drasa. Tedy dalsimi udolicky nahoru a nahoru. Kdyz uz mame pocit (snad podesate), ze to musi byt tady, objevuje se hromada kamenu ozdobena nahore kozimi a beranimi rohy, sedlo. Chapu se v euforii s Dasou kulu spojenych modlitebnimi vlajkami a vydavame se naproti Markovi se Zdenkem, aby si i oni uzili tu radost co nejdrive. Ze sedla pak nasleduje asi dvouhodinovy sestup pri kterem potkavame nahoru stoupajici svycarsky par. Je jim jestli moc tak osmnact a uz lezou po Himalajich. K nasemu prekvapeni mluvi kluk slovensky, naucil se tak od babicky:)
Netrva uz pak dlouho a i kdyz je to bolest dostavame se dolu do placateho udoli Zanskaru, jejiz temne vody se vali tak line ve srovnani s dravym proudem, ktery jsme meli moznost pozorovat pred par dny. Jeste prejit nekonecnou sedou plan az do vesnicky Zangla, kde nam vnucka byvaleho panovnika Zanskaru uvari delikatni ryzi se zeleninou a zajisti dodavku changu. Takze uz je vsechno projito (prvni cast treku tj. Lamayuru<-> Zangla), snezeno a vypito a my se muzeme odebrat do rise velmi zvlastnich snu (ze Marku?).
Co vim letel u nas pred rokem dvema fiktivni pribeh o zkrocene hore. Dnes jsem nad vajecnou omeletou narazil na jeden realny pribeh o hore pohnute. Neda mi to abych se o nej nepodelil.
Pohnuta hora
Neco podobnyho by melo zacinat bylo nebylo, ale ono doopravdy BYLO.
V male vesnicce jmenem Geluar v nejvetsim a taky nejchudsim state Indie Biharu zil byl jeden manzelsky par. Jestli se vzali, protoze se milovali, nebo je dali dohromady rodice neni znamo. Ale meli se kazdopadne radi.
Dasrath pracoval za uplatu na cizich polich, Phaguni doma varila a moc toho nemeli, protoze patrili k jedne z nejnizsich kast. Lec jakz takz to slo dokud Phaguni neonemocnela. Bylo ji hur a hur, nakonec az tak, ze se Dasrath rozhodl doprat ji medicinske pece. Jenze nemocnice je az ve meste. Nalozil si ji na zada a vyrazili. Po ceste se musi obchazet hora, skalnaty kopec, ktery cestu prodluzuje a ztezuje a taky proto ac se snazil, nedonesl. Umrela po ceste.
V Dasrathovi se cosi pohnulo a nasledujicich dvaadvacet let chodil sam k onomu kopci co mu vzal zenu. Ne vsak rozjimat na neuprosnosti osudu, mizerne fungujici vladou neschopnou postavit silnici apod. S majzlem a kladivem kutal. Zpocatku nad nim mistni mavali rukou, klepali si na celo, ale s ubyvanim kopce ho zacali respektovat. Ano, za onech dvaadvacet let kopec kamen po kameni ustoupil a zrodila se cesta.
Od te doby (polovicka osmdesatych) se nic moc nezmenilo. Az ted pri Darsathove pohrbu dostali vesnicane prislibenu silnici a ve vesnici nemocnici nesouci jeho jmeno. I kdyz, verit vlade Biharu? Dasrath vsak muze klidne spat, diky jemu to maji vesnicane k nejblizsi nemocnici slabou hodinu.
(casopis Outlook pro tyden 28.8-3.9., autor clanku Indrajit Singh)Cimzto se na jedenact dni odmlcuju nejen z netu ale vubec, neb na te vipassane co za par hodin zacina se nemluvi. Jsem velmi velmi zvedav jak mi to (a nejen to) pujde.
Česká republika
Ano ano, domov je konecne tady. Nebo spis, ja jsem doma, popijim burcak a jsem uz tak trochu mimo. Tolik vjemu na zaver. Prvne deset meditacnich dni v dharamsale a pak ctyri dalsi stravene v Barcelone fascinovanym ziranim v muzeich, vecernimi pokusy o to uvarit cosi !tipico! ceskeho ci jenom poflakovanim v ulicich. Ale ted uz jsem zpet, ziv a zdrav a velmi stasten i nestasten jak jen to lidska mysl umi. Diky vsem za podporu a prispevky a Zdenkovi bez jehoz usili by tahle stranka vubec ani nebyla. Diky vsem a namaskar!!!
NAHORU | MAPA PÁKISTÁNU | MAPA INDIE | MAPA NEPÁLU